Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco málo z historie...


Historie dnešního německého ovčáka se datuje od roku 1899, kdy byl založen Spolek chovatelů německých ovčáků.


Spolek byl registrován na jméno Max von Stephanitz. Stephanitz byl jízdním důstojníkem a významným kynologem. Velmi výrazně přispěl ke vzniku plemene německých ovčáků. Měl přesnou představu o tom, jak má národní plemeno ovčáka vypadat a jaké musí mít vlastnosti. Své představy dokázal realizovat, a tak roku 1900 byla založena první plemenná kniha německých ovčáků. Jako první zde byl zapsán Stephanitzův pes Horand von Grafrath, který se stal jakýmsi ,,modelem" pro vznik nového národního plemene.


Některé pruské šlechtice však napadlo zkřížit německého ovčáka s vlkem. Příměs vlčí krve měla psu dodat věrnost, statečnost, odvahu a vytrvalost. Nic z toho se však nesplnilo. Čím vyšší byl podíl vlčí krve, tím víc byl plachý, méně chápavý a hůře zvládnutelný. Experiment tedy ztroskotal a dnes není v německém ovčáku o nic víc vlčí krve, než v kterémkoli jiném psovi. Přesto se tento mýtus vlčí krve zdá být nezničitelný.


Dnes však existuje rasa, která vznikla zkřížením německého ovčáka s vlkem. Vyšlechtil ji Čech František Rosík v 50. letech na území Československa. Čtyřicet let se zabýval plemenem, které by naplnilo jeho sny. A nakonec vzniklo plemeno československých vlčáků, které bylo oficiálně uznáno mezinárodními kynologickými svazy. Tito psi se však nehodí pouze jako saňoví psi. Pro ostatní činnosti jsou také vhodní, i když někdy dávají přednost volání divočiny před povelem vlastního pána. V tom se liší od německých ovčáků, kteří jsou zatím nejvíce rozšířeným plemenem a nejvíce používaným pracovním psem na světě.